Kamenická strojovka 1980-1997

Tomáš Provazník

Rychlost, operativnost, flexibilita jsou tři slova asi nejvýstižněji charakterizující středisko lokomotivních čet Česká Kamenice, spadající pod domovské lokomotivní depo Česká Lípa. Ač to mnohým připadá jako včera, je tomu už více jak čtyřicet let od chvíle, kdy tu okenní výplně bývalé výtopny poprvé rozechvěl licenční spalovací motor Pielstick prvně příchozí T 466.0223, která sem dorazila 1. září 1980. Od té doby se flotila zdejších lokomotiv postupně rozšiřovala, až se ustálila na čtyřech „brejlovcích“ řady T 478.3, kterým místní muži věnovali láskyplnou péči.

Šest kapitol rozděluje publikaci na dvě poloviny, předrevoluční a porevoluční. Jak shodně potvrzují sami strojvůdci, do listopadu 1989, dokdy v České Kamenici trvala železniční renesance, tu prožili nejhezčí léta na dráze. Jejich akční rádius se táhl od Bakova nad Jizerou po sto osmnáct kilometrů vzdálené Bohušovice nad Ohří, kam vozili ucelené soupravy štěrku, tzv. „maršky“. Přestože kamenický turnus byl ryze nákladní, vídat jsme je mohli i s osobními vlaky, když mimořádné neschopnosti ostatních strojů na společných vozebních ramenech pohotově vykrývaly právě kamenické mašiny. Dokonce jsou známy případy, kdy stanuly v čele těch nejprestižnějších mezinárodních rychlíků, jakým byl třeba R 1474 Saxonia. Ta měla ve své soupravě začleněny i vagony určené k přepravě osobních automobilů a se svými sedmnácti vozy dosahovala délky přes čtyři sta metrů!

Bohužel ani tak malému pracovišti, jakým středisko lokomotivních čet Česká Kamenice bylo, se nevyhnuly nehody. Ta nejznámější otřásla tamním depem dne 27. května 1986 a následovaly další. Polistopadové události přinesly opětovný návratu „fujar“ pod Kamenický hrádek. Odstartované privatizace spolu s privilegovanou kamionovou dopravou však dokázaly jejich počet bleskurychle snížit na pouhý jeden jediný stroj, který je navíc ke konci provozu vystřídán řadou 742. Zavírákem alias poslední lokomotivou, která udělala definitivní tečku za ani ne dvacetiletým provozem českokamenické „strojovky“, byla dne 27. září 1997 „bangle“ 742.342-9.

Pestré zážitky více jak tří desítek strojvůdců by hravě naplnily hned několik takovýchto knih. Nám však k tomu, abychom společně vpluli do doby, kdy se tudy přes „kopec“ tahal jeden náklad za druhým a práce pro manipulační vlaky byla v každé stanici, musí stačit jen pár vybraných vzpomínek několika ortodoxních „kameničáků“. Samozřejmě zde naleznete i to, jak na ně vzpomínají i ostatní kolegové z jiných dep anebo třeba výpravčí. Kniha je bohatě doplněna řadou dobových fotografií, téměř kompletními oběhy i jízdními řády.

Dnes už tu po kdysi slavné služebně nenalezneme takřka žádnou hmatatelnou stopu. Zmizely nákladní vlaky, některé koleje, stejně jako areál bývalého depa. I přes to všechno zůstane kamenická „strojovka“ mnohým uchována v paměti jako akceschopné středisko s fajn lokomotivním personálem. Právem si tedy zaslouží naši pozornost.